Z pozorování v desítkách týmů vznikl konkrétní program
Dřív, než jsme začali stavět workshopy, jsme si všímali stejného vzorce v různých firmách. Zpětná vazba se buď nedávala vůbec, nebo se dávala způsobem, který vedl spíš k obraně než ke změně.
Odkud přišel prvotní podnět
Opakovaně jsme se setkávali s vedoucími, kteří chtěli svým lidem pomoct, ale nevěděli, jak sdělit kritickou zpětnou vazbu, aniž by to vyznělo jako osobní útok. Na druhé straně jsme viděli zaměstnance, kteří zpětnou vazbu dostávali tak zřídka a tak vágně, že netušili, co se od nich vlastně očekává.
Tenhle rozpor se v mnoha organizacích opakoval bez ohledu na obor nebo velikost týmu. Chyběl jednoduchý, naučitelný způsob, jak zpětnou vazbu formulovat a jak ji přijímat bez zbytečného napětí.
Co jsme se rozhodli řešit
Rozhodli jsme se vytvořit program, který nestaví na obecných frázích o "otevřené komunikaci", ale na konkrétních formulacích a nácviku reálných situací. Účastníci si zkoušejí přesně to, co je čeká na příští poradě nebo v příštím hodnocení výkonu.
Důraz klademe stejnou měrou na dávání i přijímání zpětné vazby. Obě dovednosti spolu úzce souvisí a bez té druhé ta první ztrácí velkou část svého smyslu.
Principy, které se prolínají celým programem
Konkrétnost před obecností
Každé tvrzení by mělo jít podložit pozorovatelným chováním nebo příkladem, ne obecným dojmem.
Rovnováha obou stran
Zpětná vazba funguje nejlépe, když ji dokáže formulovat i přijmout kdokoli v týmu, nejen vedoucí.
Nácvik, ne jen teorie
Dovednost se buduje opakováním v bezpečném prostředí, ne jen poslechem přednášky.
Respekt k realitě týmu
Program přizpůsobujeme konkrétní situaci, kultuře a historii daného pracoviště, ne univerzální šabloně.
Zajímá vás, jak tento přístup vypadá v praxi?
Podívejte se, jaké konkrétní situace v týmech řešíme nejčastěji.